Když se řekne semifinále Ligy mistru ve fotbale, to už je panečku událost... Její mladší hokejový bráška si svoje fandy zatím jen hledá, s pochopením se setkává někde míň, někde víc... Ale srdce třineckých fandů si hlavně díky přístupu vedení a hráčů už získal. Dnešní odveta semifinále se dá bez přehánění nazvat nejlepším zápasem v (zatím) krátkých dějinách nové haly, ať už se bavíme o hokeji nebo o atmosféře...

Úvod zápasu patřil prezentaci, a to doslova. Vzduchem proletěly konfety a spolu s papírky připravily půdu pro nápis na obouručkách „Oceláři do boje!“ doplněný o červené a bílé vlajky. Výsledek myslím hodně hezký! Žel pár konfet se dostalo až na led, což mělo za následek krátké přerušení hry...

Hokej... Sice jsme šli rychle do vedení, ale pak začali Fini tlačit a najednou se nám po ledě proháněl manšaft z jiné planety. To byl frmol a stav 1:2 po první třetině byl ještě příznivý. Nevím, co se honilo lidem v hlavě, ale já se přiznám, že jsem si řekl: Paráda, dostali se daleko, ale tohle je jiný level. Naštěstí si to neřekli hokejisté! Do Finů se zakousli a odměnou jim byl vyrovnaný stav po dvou třetinách. Pořád chyběly ještě dva góly, ale už jsem si ve skrytu duše říkal, že při troše štěstí a s tímhle nasazení se to dá zmáknout... Prásk ho tam na 3:2. V nevhodnou chvíli jsem si odskočil pro pivko, čtvrtý gól mě zastihnul na chodbě, to bylo řevu, můj kluk se proletěl vzduchem, „cizí“ slečna dostala pár hodně srdečných objetí... I když do konce zápasu, včetně jeho prodloužení ještě nějaké šance byly – většina směrem finská klec – skóre už se nezměnilo. Nájezdy se našim moc – vlastně vůbec nepovedly a tak se radovali Finové. Pravidla jsou pravidla, ale tomuto zápasu by slušelo „normální“ rozuzlení, ne loterie. Škoda, ale co má říkat Sparta, když loni prohráli na nájezdy až ve finále. Konec zápasu hodně nezvládli rozhodčí... Finové prostě měli jít aspoň dvakrát, třikrát za katr a nemohli by říct ani půl slova. Třešničkou na dortu byla hozena brankařská hůl proti Chmielewskému při nájezdech. Přišlo mi, že si písknout prostě netroufli, ale to už je konspirační teorie...

A teď atmosféra... Neskutečná, vůbec jsem netušil, že něco takového jde v nové hale dosáhnout. Když řve celá hala, je to neskutečný zabijácký zvuk. A co víc, lidé věřili a povzbuzovali snad v každé části zápasu, když byla atmosféra na vrcholu a fakt zařvalo najednou snad 4000 hrdel, tak se přiznám, že jsem chvílema nefandil, ale poslouchal a měl zježené snad všechny chlupy na těle. Ne, v extralize z těch lidí maximum nedostanete, finále s Litvínovem? Kdo může srovnávat, dá mi jistě za pravdu, že za dnešním zápasem zaostávalo... Pokud se vrátime do staré haly, takové okamžiky asi najdeme, zvláště to šílenství v mistrovské sezóně, před rokem 2001 hodnotit nemohu, jelikož jsem ještě nechodil :-D Ano, lidé tu jsou namlsaní, ale dejte jim zápas jako tento a vyřvou se z podoby. Dneska jsme toho byli svědky...

Hráči Jyväskylä po zápase sportovně zatleskali celému stadionu a užili si děkovačku s asi dvacítkou svých věrných. I u nás se hráči pod kotle seřadili, děkovačka byla a tak jsme se rozešli plní zážitku domu. Tomu, kdo rád prožívá nejen hokej, ale hlavně atmosféru, se tento zápas musel dostat na hodně dlouho pod kůži...

...další domácí zápas s Jihlavou asi bude návrat ze sna a kruté vystřizlivění, ale osobně věřím, že takový zápas jako dnes ještě v Třinci zažiju. A lidé na tribunách? Líbilo se vám to? Viděli jste, k jakému výkonu ta atmosféra vybičovala hráče? Příště zase? :-)